Lze přejít přes Baltské moře na paddleboardu?

Pamatujete si ještě na duo známé z Curious Pedals, Valtteri Heinilä a Alvari Poikola, kteří ujeli neuvěřitelné cyklistické dobrodružství z Helsinek až do Singapuru? Letos v létě se jeden z nich, Valtteri, vydal na další jedinečné dobrodružství – cestoval na paddleboardu přes Baltské moře na více než 300 kilometrů dlouhé trase ze Stockholmu do Turku. Přečtěte si víc o cestě, která vystavila Valtteriho mysl, tělo i vybavení extrémní zkoušce v baltských vlnách!

Pádluji přes Baltské moře

Osm měsíců trvající cyklistické dobrodružství napříč 21 zeměmi probudilo v dobrodružném Valtterim Heinilä touhu po dalším zážitku. Letos v létě už se návrat do běžného života a pracovní harmonogramy neshodovaly s tak dlouhým dobrodružstvím, ale bylo třeba něco nového vymyslet. Rozhodl se proto naskočit na paddleboard a projet švédské a finské souostroví přes Álandské moře. Výzvou navíc bylo, že Valtteri neměl předchozí zkušenosti s paddleboardingem. To vše však chtěl zvládnout sám – bez doprovodné bezpečnostní lodě či parťáka na pádlování.

„Nápad vznikl na konci roku 2022. Kajakovali jsme v Kambodži a na nějaký čas jsme si říkali Curious Paddles. Od té doby jsem zkoumal možnosti dobrodružství na moři či ve vodních plochách. Nikdy předtím jsem nepřekročil vodní plochu cestou a byl jsem nadšený, že mohu prozkoumat finské souostroví. 300 kilometrů se mi zdálo jako perfektní malý útěk. Současně jsem chtěl upozornit na velmi zranitelný stav Baltského moře,“ říká Valtteri.

Jen nezbytné vybavení a merino vlna

Valtteri vyrazil jen s nezbytným vybavením. Protože paddleboard je dlouhý jen asi 3 metry, bylo třeba pečlivě naplánovat výběr nezbytných věcí. Musel mít s sebou náhradní oblečení, jídlo, pitnou vodu, vařič, lékárničku, bezpečnostní vybavení, náhradní díly a 4 různé kamery pro dokumentaci cesty.

„Co se týče výběru oblečení, bylo mi jasné, že zabalím pouze merino oblečení. Merino oblečení od North Outdoor byly pro mě tvrdým testem po celou dobu našeho osmiměsíčního cyklistického výletu. Z toho jsem se naučil, že díky merino vlně mohu balit nejefektivněji. Merino vlna není jen lehčí na váhu než jiné možnosti, ale zároveň umožňuje nosit trička a svetry několik dní díky přirozené antibakteriální vlastnosti merino vlny,” popisuje Valtteri. 

Valtteri měl s sebou Kuru svetr, který ho večer v jeho stanu zahříval. Přes den si vystačil pouze s All Day 150 tričkem a merino kraťasy. 

Po souostroví směrem k fascinující nekonečnosti otevřeného moře

Valtteri zahájil svou kajakářskou výpravu cestou přes švédské souostroví, přespával na ostrovech a žádal místní o pitnou vodu ze studny. Začátek cesty probíhal šťastněji, než očekával. Směr větru ho nesl téměř přímo na sever k poslednímu cíli na švédském pobřeží, odkud měl překročit Baltské moře na finskou stranu.

„Byl jsem mnohem rychlejší, než jsem si myslel. Větry foukaly silně, téměř příliš silně, způsobovaly místy vlny vysoké téměř dva metry. Po dvou dnech a 110 kilometrech jsem byl připraven na velké překročení,“ popisuje Valtteri.

Valtteri dorazil k majáku Söderarm v úterý odpoledne v 15 hodin. Následovala nejnapínavější část cesty, otevřené moře. Jeho prvním cílem po překročení byla malý ostrov u pobřeží Åland. Na tento ostrov však vedla více než 30kilometrová cesta. Valtteri měl také obavy, že pokud by náhodou tento ostrov minul, další zastávka by byla dalších 30 kilometrů daleko.

„To byl jediný moment během cesty, kdy jsem se bál. A samozřejmě nepomohlo, že mi současně několik lidí posílalo zprávy, aby moře nepřekračoval, protože podle nich bylo příliš bouřlivé na překonání na paddleboardu,“ vzpomíná Valtteri. 

Ani předpověď počasí nevypadala pro překročení příznivě. Brzké středeční ráno se jevilo jako jediný vhodný čas pro překročení. Na překročení otevřeného moře byl Valtteri připraven se všemi potřebnými bezpečnostními opatřeními. Měl s sebou například satelitní telefon pro případ, že by se něco pokazilo.

„Když slunce vyšlo, vítr trochu ustal, a tak jsem se rozhodl vyrazit a zkusit to. Hned jak jsem se dostal na otevřené moře, mohl jsem se uvolnit, protože moře bylo mnohem snáze ovladatelné, než jsem se obával. Velmi jsem si užíval těch šesti hodin, kdy jsem byl úplně sám uprostřed moře. Výhled byl opravdu magický – mé oči se setkaly pouze s nekonečností otevřeného moře bez pevniny či lodí v dohledu v jakémkoli směru,“ popisuje Valtteri.

A právě tohle Valtteri od svého dobrodružství očekával: „Aktivní paddleboarding 12 hodin denně a následná úplná únava možná není pro všechny představou klidné dovolené, ale pro mě to bylo přesně to. Mohl jsem být úplně sám a užívat si svůj prostor a ticho. Když se člověk zcela odevzdá přírodě, je mnohem snazší uspořádat si vlastní myšlenky.“

Obava o zranitelný a křehký stav Baltského moře

Kromě klidu a ticha bylo cílem cesty také upozornit na Baltské moře a jeho křehký stav. Největší hrozbou pro Baltské moře je přehnojení způsobené příliš velkým množstvím živin. Kromě toho ohrožují jedinečný severní vodní ekosystém přepravy ropy a chemikálií, úbytek přírodních zdrojů a změna klimatu. Během své cesty spolupracoval Valtteri s Nadací Johna Nurminena, aby zvýšil povědomí a shromáždil dary na ochranu Baltského moře pro budoucí generace.

Během cesty také Valtteri získal větší povědomí o stavu Baltského moře: „Baltské moře je extrémně mělké, jeho průměrná hloubka je pouhých 55 metrů. Pro srovnání, průměrná hloubka Středozemního moře je 1500 metrů. Když k tomu přidáme nízký obsah soli a velmi omezené spojení s Atlantským oceánem, je Baltské moře ještě zranitelnější vůči lidským aktivitám.“

Vzrušující setkání

Během své cesty Valtteri téměř nepotkal jiné lidi, kromě několika lodníků a obyvatel ostrovů. Setkání se zvířaty však místy nabízela překvapivě intenzivní interakci.

Jedno z nejpamátnějších setkání na cestě se odehrálo, když Valtteri dorazil k majáku Lågskär, který je krásným malým ostrovem uprostřed Baltského moře. Ostrov by se dal přirovnat k Galapágám na severu, protože zde žije opravdu mnoho divokých zvířat. Ostrov je také největší hnízdiště chaluha laponského ve Finsku. „Když jsem dorazil na ostrov, rychle jsem si všiml, že ptáci nejsou z mé návštěvy příliš nadšení. Okamžitě na mě zaútočili s hlasitým křikem. Naštěstí jsem nakonec našel vhodné místo pro stan daleko od hnízdiště ptáků, čímž jsem jim i sobě zajistil klid na odpočinek,“ vypráví Valtteri.

Jiná setkání se zvířaty přišla na moři, kde Valtteri viděl medúzy, ryby i malé krevety. Občas se ocitl uprostřed rozsáhlých ploch sinic. Byly to chvíle, kdy se mu vůbec nechtělo do vody. „Mám trochu zvláštní vztah k sinicím. Na jedné straně jsou ukazatelem špatného stavu moře, velkou hrozbou pro mořské živočichy a často i škodlivé pro lidi. Zároveň však tyto plochy sinic byly ohromně krásné a vytvářely kilometry dlouhé zelené pruhy ve vodě,“ popisuje Valtteri.

Únik z každodennosti

Dobrodružství Valtterimu poskytlo spoustu času a prostoru k přemýšlení o světě. Během cesty průměrně najel na paddleboardu asi 50 kilometrů denně – celkem 6 plných dní, kdy stál na prkně až 12 hodin denně. Valtteri občas považoval paddleboarding za opravdu náročný, ale zároveň v tom byla zvláštní přitažlivost. Paddleboarding měl také širší dopad na jeho pohodu. Říká, že nikdy v životě nespal tak dobře jako během této cesty. Když bylo tělo unavené po náročném dni, v mysli panoval úplný klid a mír.

„Zdá se, že jsem si vytvořil strukturu dokonalého úniku. Příroda, fyzická výdrž, daleko od společenských norem. Objevování nových míst a většinu času bez telefonu. Tyto prvky mi umožňují být plně přítomný a soustředit se na jednoduché věci,“ říká Valtteri. Když byl sám, naučil se také oceňovat zcela nové věci, například rovné skály na ostrovech, které sloužily jako dokonalé místo pro stanování přes noc. „Ani káva z rychlovarné konvičky nikdy nechutnala tak nebesky,“ dodává Valtteri s nadšením.

Valtteri ještě nestihl naplánovat další dobrodružství, ale téměř jisté je, že toto dobrodružství nebude poslední. „Určitě mám pocit, že moje chuť na dobrodružství nikam nezmizela. Uvidíme, co vymyslím příště,“ směje se Valtteri.